Co je psychosomatika
“O čem není možno mluvit, tím se musí onemocnět!" (G.Danzer)
Podstatou psychosomatické péče je celostní (holistický) pohled na zdraví a nemoc člověka. Neptá se po psycho- či somatogenezi choroby, ale zabývá se celistvostí člověka - jeho těla, duše a ducha a neopomíjí ani vztahování se člověka ke svému okolí a světu.
Psychosomatický přístup je v některých zemích Evropy (např. v Německu a Rakousku) součástí zdravotní péče a samostatným lékařským oborem, který integruje vědecké poznatky západní medicíny (včetně neurobiologických výzkumů mozku) s principy moderních psychoterapeutických směrů inspirujících se i u východních nauk a filosofických směrů.
V užším slova smyslu je psychosomatika stále chápána jako problematika omezeného druhu chorob, při kterých jsou tělesné obtíže, změny a poruchy funkce podmíněné duševním stavem.
Jsou to například:
- chronické bolesti (hlavy, břicha, zad, kloubů…)
- chronická únava
- snížená a často selhávající imunita
- gynekologické obtíže
- kožní problémy
- kardiovaskulární onemocnění
- nechutenství nebo nadměrná chuť k jídlu
- trávicí obtíže
- jiné zdravotní problémy, které přetrvávají nebo se stále vracejí
V určitém smyslu jsou ale všechna onemocnění psychosomatická - není nemoci bez psychických příčin a stejně tak tělesné zdraví i nemoc má vliv na psychické funkce. Na nemoc je potřeba nahlížet nejen jako na poruchu struktury či funkce orgánu, ale také hledat souvislosti s psychickými, sociálními a duchovními aspekty života konkrétního člověka.
“V podstatě je psychosomatika způsob uvažování o zdraví a nemoci, který nepomíjí člověka v jeho životní situaci, pohlíží na zdravotní obtíže v kontextu individuální historie a osobního jedinečného příběhu. Proto je schopna často pomoci tam, kde běžná léčba, zaměřená pouze na odstranění příznaků, selhává.”(Mudr.Martin Konečný, www.psychosomatika.net)
